Po návratu z Indie jsem si oddechl, teď jsem boleslavský patriot, říká Jan Šeda
Po návratu z Indie jsem si oddechl, teď jsem boleslavský patriot, říká Jan Šeda
V lize jste zatím nenastoupil za nikoho jiného než za Boleslav. Dokážete si ještě představit chytat v jiném klubu?
Představit bych si to asi dokázal, ale je fakt, že v české lize jsem byl jen v Boleslavi. Jsem tu od podpisu první profesionální smlouvy, spoustu jsem toho tady zažil. Představit si to dokážu, ale myslím si, že realita bude jiná. Možná svou kariéru v Boleslavi zakončím.
Napadlo vás to, když jste tu první smlouvu s Boleslaví podepisoval?
Nejsem v Boleslavi celou dobu, ale nikdy mě nenapadlo, že budu v jednom klubu takhle dlouho. Je to tuším třináct, čtrnáct sezon. To jsem si nemyslel. Díky tomu, že jsem byl na jednom místě delší dobu, tak jsem se ale mohl podívat do Nizozemska a Indie. Jsem určitě rád, že mě lidé v Boleslavi znají a dali mi příležitost vyrůst směrem do ligy.
Dá se říct, že jste patriot?
Já myslím, že ano. Jsem tu služebně nejstarší a možná budu zapsaný i v nějaké klubové matrice. Navíc jsem v podstatě odchovanec Boleslavi, protože jsem sem přišel do dorostu už v roce 2000. Boleslav znám nejen jako klub, ale i jako město. Cítím se jako Boleslavák.
Tým Mladé Boleslavi se hodně proměnil. Jdou zimní a letní změny cítit i v kabině?
Určitě Boleslav posílila. Oproti tomu, jak jsme v minulé sezoně bojovali o záchranu, tak teď máme určitě silnější tým. Odešlo spoustu hráčů, ale spoustu jich i přišlo. Například Milan Škoda, Marek Suchý. Přišly zkušenosti, kolem kterých můžete postavit mladé hráče. Díky tomu by to mohlo fungovat.
Vnímáte pozitivně, že je teď v kabině hodně zkušených hráčů ve vašem věku?
Vnímám to opravdu hodně pozitivně, protože jsme si mohli vyzkoušet minulou sezonu, kdy tam zkušených hráčů bylo pomálu. Pak se ukázalo, že je hezké sázet na mladé, ale bez starých a ostřílených to nejde. Zkušenost se nedá nahradit ničím, mladí se pak můžou od starších i učit a nechat si poradit.
V kabině je teď mix mladých hráčů i mazáků. Co hraje v šatně za písničky? Jsou o tom spory?
Máme takovou demokracii, hraje asi všechno. Reprák ale drží starší hráči u sebe a když nemají náladu, tak k tomu mladé nepustí. (smích) Hrajeme ale všechno od popu, hiphopu přes rap až po rock. Před zápasem ale máme speciální playlist, do kterého každý hráč mohl říct jeden song.
Během kariéry jste strávil rok v nizozemském Waalwijku. Jaká to pro vás byla zkušenost?
Bylo to k nezaplacení, člověk si uvědomí to, že když člověk neplní rady trenérů, tak prostě nehraje. Místo něj jsou nachystaní další dva nebo tři zkušení frajeři. Dalo mi to hodně do nasazení a do profesionální práce. Na druhou stranu po člověkovi nešlapali co se týče životosprávy. Bylo důležité jak vypadáte na tréninku, ale když člověk něco podcenil, tak šel rovnou bez varování na tribunu.
A nizozemská liga?
To mi dalo taky hodně. Mohl jsem si zahrát velké zápasy například proti PSV Eindhoven, Ajaxu Amsterdam nebo Twente, proti kterému jsme pak za Boleslav hráli evropské zápasy. Kulisa na zápasech je neskutečná. Lidé vás poznávají na ulici, když si jdete nakoupit, každý se s vámi chce fotit. Možná by to mohla být inspirace pro české kluby. Jsem rád, že jsem k tomu mohl nahlédnout.
Bylo ve hře, že byste v Nizozemsku zůstal?
Příležitost tam byla, ale ztroskotalo to na obchodu a finančních možnostech klubu. Nikdo nebyl schopný cenu za mě zaplatit, tak jsem se vrátil do Boleslavi, odkud jsem šel na hostování do Indie.
Z Nizozemska do Indie, to musel být poměrně šok, ne?
Pro mě to byl velký šok. Jen co jsem vystoupil z letadla v Bombaji, tak mě praštil do nosu strašný odér hrozného vedra, vlhkosti, tlejících odpadků. Měli jsme ale vynikající servis, bylo to jako na dovolené. Byli jsme v pětihvězdičkovém hotelu, all inclusive, byli schopní nám všechno zařídit. Na druhou stranu je tam obrovský rozdíl mezi bohatými a chudými. To je hrůzostrašné.
Chudí žijí ve slumech postavených z materiálů, které jim vyplavilo moře. I v bytovkách jsou otevřené jímky, spousta pouličních psů. Co se týče hygieny, tak to bylo prachbídné. My jsme se s tím ale moc nesetkali, spali jsme v luxusních hotelích a cestovali na zápasy letadlem.
Změnilo to v něčem váš pohled na svět?
Když jsem tam skončil a vracel jsem se po čtyřech a půl měsících do Indie, tak jsem si oddechl. Mohl jsme se konečně čistě nadechnout a byl jsem rád, že jsem v civilizaci. V Indii je špinavo, hrozný smog a smrad. Přesto to byla perfektní zkušenost, byl jsem člověk, který si nevážil věcí okolo. Máme tu opravdu čisto, zelené parky, dobře uklizeno. Můžeme být rádi za to, že tu dýcháme čistý vzduch.
Jsou gólmani, kteří chytají do čtyřiceti let. Mohl by to být i váš případ?
Já bych strašně rád chytal nejdéle, co to půjde. Rád bych ale profesionální kariéru ukončil sám ve chvíli, kdy si řeknu: A dost, už mě to nenaplňuje. Chci, aby to bylo na mém rozhodnutí. Ne, abych dojel sezonu a klub mi už nenabídl smlouvu.
Bydlel jste v zahraničí, teď bydlíte v Praze. Používáte nějaké chytré technologie v domácnosti?
Zatím jsem se k tomu ještě nedostal. Uvažoval jsem nad ozvučením v podhledech, chytré reproduktory s připojením na wifi ovládané mobilem. Než mi to vykalkulovali, tak jsem nad tím uvažoval. (smích) Doteď používám vysavač, který ovládám přes telefon, aktivně jej využívám. Pro mě to zatím asi spíš není, je to spíš pro pohodlnější lidi nebo pro lidi, kteří mají málo času. Tyto technologie jsou dobrá věc, ale lidé asi budou lenivět. (smích)
Jaké je vaše nejoblíbenější místo v domě?
Nejradši odpočívám a spím, takže pro mě je to ložnice. Jinak si hodně odpočinu při sekání. Vytáhnu si elektrickou sekačku, vyčistím si u toho hlavu. To mám nejradši, člověk pracuje, ale odpočine si, přijde na jiné myšlenky a je za ním vidět práce, kouká do zeleně. Na zahradě si vždycky odpočinu.
