Má hostující fotbalista nastoupit v lize proti svým? Regulace je v zájmu hráčů
Má hostující fotbalista nastoupit v lize proti svým? Regulace je v zájmu hráčů
Na úvod je třeba říci, že každé hostování je dnes dohodou tří stran: klubu A, který hráče na hostování posílá, klubu B, který ho do svého kádru získává, a fotbalisty se svým agentem. Každá strana má své zájmy a musí dojít k dohodě všech. Klub A má hráče, u kterého věří v jeho budoucnost, ale z objektivních důvodů mu není schopen zajistit adekvátní herní vytížení. Klub B potřebuje vyřešit pokrytí konkrétní herní pozice a získává hráče, který má sice podepsanou smlouvu v klubu A, ale ví, že nebude mít velkou šanci odehrát dost zápasů, což pro budoucí pokračování jeho kariéry může být komplikace. Je jejich svobodná vůle, jak se dohodnou, včetně toho, zda bude korigována možnost nasazení hráče ve vzájemném zápase. Výsledkem je však vždycky dohoda všech stran.
Myslím si, a půjdu proti většině, že by pro účast hráčů na hostováních ve vzájemných zápasech měl platit zákaz. Pokud hráč v klubu vyrůstal, strávil v něm hodně let, stále mu patří, a najednou ho má pomoci porazit, to není lehká situace, obzvlášť pro mladého fotbalistu. Takový hráč může být na jednu stranu přemotivovaný, může někoho v zápalu boje nešťastně zranit, třeba konkurenta na své místo. V návalu emocí může udělat nevhodné gesto směrem k lavičce, tribunám, může svým výkonem přispět k tomu, že klub, do něhož se bude vracet, přijde kvůli jeho gólu o účast v pohárech, nebo sestoupí. A nebo mu naopak zápas nevyjde, bude hrát špatně, zaviní lacinou chybou gól...
A při praktické aplikaci Murphyho zákonů může navíc dojít k situaci, kdy chyba takového hráče fatálně zvýhodní klub, který jej na hostování poslal, a do kterého se následně bude vracet. Spekulace, které by to vyvolalo, mohou zásadně zkomplikovat další pokračování jeho kariéry. Zároveň se často jedná o mladé hráče, kteří chodí na hostování nejvíce a jsou částečně dokonce placeni svými mateřskými kluby – pak je ryzí nesmysl je do této situace, že by proti vám měl nastoupit někdo, koho platíte, a kdo se má brzy vrátit do vašeho týmu, dostávat.
Například v Anglii je praxe, že hráč na hostování proti svému mateřskému celku hrát nemůže. Z mého pohledu se v Česku můžeme bavit o tom, že povolení hrát proti svému klubu by mohl dostat hráč, jehož závazky po dobu hostování v plné výši převezme klub, do něhož míří. Ale to jen v případě, pokud by se jednalo o dlouhodobé hostování. Jinak ne.
Argument, že hráči při zákazu startu přichází o možnost hrát těžké zápasy, které mohou pomoci v dalším rozvoji, podle mě neobstojí. Hráč je na začátku v situaci, kdy má ve svém mateřském klubu mizivou šanci v sezoně odehrát větší množství zápasů, v těžkých utkáních je pak jeho šance nastoupit téměř nulová. Naproti tomu, pokud odejde na hostování, tak se jeho herní vytížení diametrálně zvyšuje, a to i za přispění klauzule, která je častou součástí dohody mezi kluby, kde si vysílající klub klade podmínku, že hráč musí na hostování odehrát určitý počet utkání. Takže daný fotbalista na jednu stranu nemůže nastoupit proti svému klubu, ale má daleko větší šanci odehrát větší počet utkání proti ostatním týmům. Hráči zapůjčení do Liberce tak nemohli hrát proti Slavii, ale můžou hrát proti Plzni, Spartě a dalším ze špičky ligy.
Problém také vidím v tom, kolik hráčů celkově může na hostování odejít a kolik hráčů si může jeden klub vypůjčit. FIFA se rozhodla tyto počty regulovat. Záměrem je, aby kluby aktivně rozvíjely systém výchovy talentů a zároveň, aby velkým počtem hostování nebyla ohrožena regulérnost jednotlivých soutěží. Kluby tak budou muset přehodnotit přestupovou politiku a dobře si zvážit, komu dávají smlouvu.
Mezinárodně platí pravidlo FIFA, že z jednoho klubu může hostovat pouze osm fotbalistů, v jednom týmu pak můžou působit maximálně tři. Netýká se to však hráčů mezi 15 – 21 lety věku, kteří ve svém klubu strávili aspoň tři roky – a ne nutně v celku, klidně v součtu. Ti jsou nad rámec zmiňované osmičky, ale týká se jich limit tří hráčů v jednom klubu. Od 1. července 2023 bude celkový limit sedm hráčů, od 1. července 2024 pak šest hráčů. Tato čísla platí pro každé přestupní období, jména fotbalistů uvolněných na hostování se můžou každý půlrok měnit. Celkový počet však zůstane.
V tuto chvíli je na národních asociacích, jestli už chtějí dané pravidlo zavést i pro svou zemi, ale od sezony 2025/2026 bude toto nařízení povinné. V Česku momentálně žádné limity v tomto směru neexistují, ale LFA již s FAČR o tomto tématu jedná. Osobně jsem pro, aby k určité regulaci došlo co nejdříve a omezení počtu hráčů na hostování z jednoho klubu do druhého na počet tři považuji za správný. Primárně tuto věc musí schválit FAČR, ale technicky to ve FORTUNA:LIZE můžeme zavést hned od příštího ročníku.
